Velký seriál o přírodní kosmetice - 3. díl

Minule jsme si povídali o běžně používaných konzervantech v kosmetice a o jejich alternativách v té přírodní. Dneska se pro změnu zaměříme na další sporné látky, které se běžně v přípravcích denní hygieny objevují. Jsou jimi tenzidy anebo, chcete-li pěkně postaru, saponáty. Že nevíte, která nyní bije? Nevadí, začneme pěkne popořádku... 

Tenzidy jsou povrchově aktivní látky, které se nacházejí ve všech mycích, čistících a úklidových prostředcích, na které si dokážete vzpomenout. Bez těchto látek, bychom si nebyli schopni vyprat špinavé oblečení, umýt si vlasy nebo ruce po práci, umýt automobil nebo odmastit a umýt hrnce po nedělním vydatném obědě. Tenzidy upravují povrchové napětí kapaliny. Na vysvětlenou - povrchové napětí kapalin nám způsobuje tvorbu bublinek i v obyčejné vodě, když do ní budete foukat brčkem. Bublinky sice hned praskají, ale po přidání tenzidů, obsažených například v běžném mycím přípravku na umývání nádobí se tyto bublinky stabilizují a vydrží nám mnohem déle. Stejné látky mají rovněž na svědomí čištění „špíny“ z našich těl a věcí. Tenzidy totiž účinně obklopí nečistotu a oddělí jí od povrchu, ke kterému přilnula. Představte si to jako milióny malých páčidel, která vám odloupnou špínu z rukou a vlasů, mastnotu z talíře nebo ptačí trus z kapoty automobilu. Bohužel, jak už to v životě bývá, každá mince má dvě strany. Na jedné straně je mnoho pozitivních vlivů tenzidů při odstraňování nečistot. Na druhé straně je také mnoho negativních vlivů po použití těchto látek... 

O druzích tenzidů (iontové, neiontové) a jejich vlivu na znečištění životního prostředí bychom si sáhodlouze mohli povídat celé hodiny. Nyní se však zaměřme na to, jaké tenzidy najdeme v běžných a na trhu bezproblémově dostupných sprchových gelech, šampónech, tekutých mýdlech (i některých tuhých mýdlech) a jiných připravcích, které mají za úkol především odstraňovat z našeho těla nečistoty. 

Mezi nejznámější, nejlevnější, a tudíž nejoblíbenější tenzidy používané v mycích přípravcích patří především:

SLS (sodium lauryl sulfate) - anionický, tedy nejvíce dráždivý a neekologický tenzid, který se používá ve  většině šamponů jako detergent a může vyvolat podráždění citlivé pokožky. Navíc silně odmašťuje, což sice přispívá k mycímu účinku šamponu, ale neprospívá vlasové pokožce ani samotným vlasům. Někdy se uvádí jeho možná karcinogenita, která však nebyla spolehlivě dosud prokázána.

SLES (sodium laureth sulfate) - je o něco méně dráždivější než výše zmíněný SLS. Tento je totiž kombinací SLS a ethylenoxidu ve formě dlouhého řetezce (polyethoxyethyl, PEG), jenž sice snižuje jeho dráždivost, ale k výrobě se používá ethylenoxid (oxiran). Ethylenoxid je bezbarvý hořlavý plyn, toxický pro savce, hmyz i pro rostliny. Pokud dojde k velkým únikům této látky do životního prostředí, způsobují výrazné škody v postiženém okolí. Ethylenoxid se do ovzduší dostává hlavně během jeho chemické výroby a následných chemických výrob např. výroby SLES. Samozřejmě i samotný SLES může obsahovat zbytkový oxiran. 

Ammonium Lauryl Sulfat (ALS) - je z těchto všech nejšetrnější, ale pořád do přírodní kosmetiky nepatří...

Proč jsou tyto látky pro naši pokožku nepřijatelné? Je to proto, že pokožka člověka je chráněna hydrolipidovou ochrannou vrstvou, kterou pochopitelně tyto tenzidové přípravky odstraňují stejně spolehlivě jako i nečistoty. Nelze se divit, že takovéto agresivní, nefyziologické čištění pokožky s sebou po čase přináší i důsledky. Jedná se například o problém mastných vlasů, kdy se častným mytím agresivními tenzidy odstraní jak sebum (tj. kožní maz), tak i většina toho, co se předtím na vlasy naneslo. Tvorba kožího mazu v mazových váčcích rychle reaguje na odmaštění (těsně nad výstupem vlasu z váčku) i jistou nadprodukcí, která může "převýšit poptávku" a dokonce se vytvoří i reflex, kdy při častém a opakovaném odmašťování už i krátkodobý kontakt se saponátem vyvolá větší produkci seba a vlasy jsou víc a rychleji mastné. Dále se může jednat o přesušenou pokožku, šupiny nebo svědivost. Tyto problémy se ještě dají označit jako "kosmetické", s postupem času ovšem mohou přicházet i problémy zdravotní. V důsledku používání tenzidových výrobků dochází i k likvidaci symbiotické mikroflóry. Např. plísňová onemocnění pokožky, ekzémy a podobné "maličkosti" již nelze označit jinak než onemocnění vyvolaná nikoli přemírou hygieny, ale jako důsledek hygieny prováděné naprosto nevhodnými, pro pokožku agresivními, prostředky. V honbě za zisky nejrůznější firmy zapomenou dodat, že něco podobného může pocházet sice z přírodních, ale již chemicky pozměněných surovin...

Jaké přípravky na mytí a odmašťování tedy používat? Existují nějaké alternativy, nebo je třeba se smířit s tím, že v přírodě žádnou šetrnou alternativu nenajdeme? Především je si třeba narovinu říci, že pokud chceme být absolutně šetrní a používat pouze 100% čisté přírodní zdroje, tak příliš nepochodíme. I přírodě je někdy třeba pomoci a věděli to již nejrůznější národy v dobách dávno minulých, kteří si také nemyly vlasy pouze odvary a bylinkami, např. pro své pěnivé účinky známou mydlicí lékařskou. Poprvé byly totiž nezásadité šampony na vlasy zavedeny r. 1933 (Schwartzkopf), ale do té doby se různé národy myly hlavně mýdlem, někdy tekutým mýdlem z potaše (uhličitanem draselným). Egyptští a jiní kněží si hlavy holili kvůli pohodlí a vším. Používali se i některé hlíny, které jsou slabě detergentní a dodnes se používají s trochou máty nebo hřebíčku. Ale například už staří Slované uměli připravovat mýdlo, které je na vlasy mnohem šetrnější než dnešní průmyslově vyráběné tenzidy.

Nyní si však již konečně řekněme, jaké jsou to tedy látky, které nám naše vlasy, pleť, ruce i celé tělo ošetří mnohem šetrněji než výše zmíněné tenzidy. Jedná se o:

SCS (sodium coco sulfate) - je sice vyroben na podobné bázi jako výše zmíněný sodium laureth sulfate, ale díky tomu, že není kokosový olej, ze kterého je vyráběn, při výrobě tolik "vyčištěn", jsou jeho mycí vlastnosti mnohem šetrnější, a tudíž je povolen i v certifikované přírodní kosmetice.

Coco Glucoside - cukerný tenzid, který je dnes skvělou alternativou těch chemických.  Aneb neiontová povrchově aktivní látka z mastných alkoholů odvozených z kokosového a palmojádrového oleje a glukózy.

Lauryl Glucoside -  také velmi šetrný cukerný tenzid, který je získáván z mastných alkoholů odvozených z kokosového oleje a glukózy z kukuřice.

Caprylyl/Capryl Glucoside - opět cukerný tenzid

Cocamidopropyl Betaine - syntetická nažloutlá lepkavá kapalina vzniklá z reakce kokosového oleje a dimethylaminopropylamine. Jedná se o aktivní povrchový tenzid - detergent s mírnými antiseptickými účinky. V šampónech pomáhá vytvářet pěnu a stabilizovat ji. V kondicionérech a odstatních produktech vlasové kosmetiky je využívána jako emulgátor. Má také hydratační a jemné dezinfekční účinky. Cocamide Dea je nahrazován v kosmetice právě tímto tenzidem, který pro své méně dráždivější a šetrnější vlastnosti k pokožce a vlasům je v certifikované přírodní kosmetice rovněž povolen.  

Glyceryl Oleate - zvláčňující a vyživující. Je odvozen z kondenzace mezi alkoholem získaného ze slunečnicového oleje a rostlinným glycerínem.

Di/Sodium Cocoyl Glutamate - získáván z kokosového tuku a fermentace cukru, velmi jemný a šetrný i k citlivé pokožce a také životnímu prostředí. Povolen rovněž certifikátem BDIH.

Sodium Lauroyl Glutamate - opět šetrný a k životnímu prostředí přátelský tenzid. Na bázi kokosového oleje a glutamové kyseliny.

Sodium Cocoamphoacetate - šetrný, jemný, nezatěžuje životní prostřední. Z kokosového oleje.

Sodium Lauryl Glucose Carboxylate -  šetrný a jemný, vyráběn z kokosového oleje a cukrových derivátů.

Decyl Glucoside - jemný neiontový a velmi šetrný, tradičně používán v dětských šampónech. Vyroben mimo jiné ze škrobového cukru.

Babassuamidopropyl betaine - tzv. babassuová pěna. Je to derivát mastné kyseliny olejů a je k tělu i vlasům velmi šetrný.

SLSA (sodium lauryl sulfoacetate) - získává se z kokosového a palmového oleje a je mnohem šetřnější než SLS. Je povolen v přírodní kosmetice certifikované francouzských Ecocertem. 

Výčet alternativ je snad již nyní téměř kompletní a ještě se na závěr zmíníme o další možné alternativě, kterou jsou přírodní mýdla a přírodní rostlinné tuhé šampóny, které obsahují jemné a k pokožce těla i vlasů velice šetrné tenzidy (soli mastných kyselin, především soli zmýdelněného kokosového oleje, jenž je úžasným pěnidlem), které jsou v přírodě navíc velmi rychle odbouratelné...

Co se týče tuhých šampónů, tak jsou naprosto skvělou alternativou klasických tekutých šampónů. Výborně čistí, jsou skladné, tudíž vhodné i na cesty, a obsahují pouze přírodní ingredience, které vlasy šetrně umyjí, aniž zničí vlasovou pokožku. Použití: Namočíte si vlasy, přejedete po nich párkrát šampónem určeným na váš druh vlasů, napěníte a opláchnete. Je to zcela jednoduché. Takováto kostka šamponu pak vydrží až 30 - 40 použití, jestliže ji budete skladovat v mýdlence a nenecháte ji zbytečně rozmočit. Avšak pozor! Protože poměr zásaditých a kyselých keratinů u každého typu vlasů bývá různý, spíše na stranu kyselou, vlasy některých lidí zásadité mytí mýdlem snášejí dobře, jiné ne. Je třeba mýdlo na vlasy zkrátka vyzkoušet... A navíc - pokud na tuhé šampóny teprve přecházíte, je třeba alespoň týden dva vytrvat, než si vaše vlasy na přírodní změnu zvyknou. Je to způsobeno tím, že keratinové vrstvičky (je jich několik na sobě, až pět) se postupně mohou jaksi samy obrušovat a na povrch vlasu se dostanou ty nepoškozené. Pak se - jsou-li vlasy a kořínky zdravé - obnoví optimální fyziologický stav a přilnavost vlasů. V neposlední řadě je to pro vlasy zkrátka "pořádný šok". Dosud byly zvyklé na vysoce čistící, ale také přečišťující vlastnosti chemických tenzidů, a najednou si musí zvyknout na méně agresivní a de facto velmi jemnou čisticí schopnost tuhých vlasových šampónů (tzn. drogový efekt). Není se však čeho bát, v naprosté většině případů si vlasy postupně navyknou...

Další šetrnou alternativou mytí vlasů je také jemný roztok sody a jemný roztok jablečného octa, který lze jednoduše připravit takto:

1) Do misky dáme polévkovou lžíci (objem cca 15 ml) jedlé sody (v lékárně bývá lépe vyčištěná) a s vlažnou vodou uděláme kašičku, kterou vetřeme do namočených vlasů a chvíli 5-7 min. masírujeme bříšky prstů s krátkými nehty. Pak hlavu i s vlasy opláchneme a nakonec přelijeme 2 dcl vody s kávovou lžičkou (5-6 ml) 8% obyčejného, ale lépe jablečného octa, vytřeme a usušíme.
2) Pro citlivější kůži, nebo kůži popraskanou, příp. svědivou, je vhodnější lžíci jedlé sody rozpustit ve 2 dcl vlažné vody.

Takže co říci závěrem? Mydlení, šampónování, octování a gelování a všem jemným přírodním pěnám zdar a těm špatným nazdar! :-) Navíc budeme rádi, pokud napíšete své zkušenosti a postřehy pod článek do komentářů...