Syrské Aleppo si nezakládá pouze na pověsti
průmyslového města, ale především na více než tisícileté tradici výroby
olivového mýdla. Nejdříve se jednalo o polotekutou formu mýdla, ale až
kolem 8. století se podařilo dát mýdlu pevný tvar...
I když jeho nejdůležitější ingrediencí je olivový olej, nikdo mýdlu jinak než vavřínové
neřekne. Sabún ghár, čili vavřínové mýdlo, se dá považovat za obchodní
značku, kterou používají stovky výrobců na území Mašriku (pozn. oblast
arabského světa ležící na východ od Středozemního moře). Vavřínového
oleje (aneb oleje z bobkového listu) se svou typickou a nezaměnitelnou vůní se pro výrobu mýdla běžně používá od dvou do čtyřiceti procent,
zbylou část přestavuje olivový olej. Během vaření mýdla se ještě do
směsi přidává alkalická soda a voda.
Náročná výroba
Nejdříve se do obří nádoby nalije olivový olej a smíchá se s
hydroxidem sodným. Za vysoké teploty a stálého míchání se postupně
přidává vavřínový olej a voda. Při vaření mýdla vzniká glycerín, který
se následně z kotle odebírá. Když vaření skončí a mýdlová směs
dostatečně vychladne, vylije se postupně na rovnou podlahu, až vznikne
velké zelené zrcadlo pronikavé vůně. Vrstva zelené hmoty o výšce 6-7
centimetrů se nechá den uležet. Poté si aleppští mýdlaři obují dřevěné
sněžnice a připraví několikačepelový nůž připomínající hrábě. „Tihle
pánové se postaví za sebe a tento mládenec si stoupne na tento nůž,“
vysvětluje majitel jedné z aleppských manufaktur na mýdla Ahmad Kassár.
Stejně jako v pohádce o řepě řetěz lidí držících se chytne kolem pasu a
společně táhnou a táhnou, ne však řepu, nýbrž toho mladíka stojícího na
zmíněném noži. Tímto pohybem nakrájí mýdlo na vodorovné pruhy. „Paráda,
kluci! A teď už pěkně ručně!“ povzbuzuje pan Kassár své zaměstnance,
kteří špachtlí ukrajují kousky z dlouhých pruhů mýdla.
Dalším krokem je označení výrobce. „Pečetidlem se vyrazí požadovaný
obrázek do kostky a dá se na stranu,“ představuje Ahmad Kassár další
postup výroby. Mýdla se skládají tak, aby mezi jednotlivými mýdly byly
mezery, kterými by proudil vzduch a odváděl z mýdel přebytečnou vlhkost.
„Když je mýdlo čerstvé, je takhle zelené. Také obsahuje hodně vody.
Musí zrát minimálně půl roku, aby začalo být tvrdé,“ říká Ahmad Kassár.
Během procesu zrání se mýdla ještě několikrát přemístí a otočí, aby se
dosáhlo rovnoměrného vyschnutí. Čím je mýdlo starší, tím je více hnědé.
Stará mýdla jsou také hodně tvrdá, protože obsahují minimum vody. „Na
tomto mýdlu je skvělé, že se nekazí. Čím ji starší, tím je lepší,“
raduje se Ahmadův kolega Imád al-Chálidí. „Když ho rozkrojíte, uvidíte,
jak je prostřední část krásně zelená a voňavá. To vavřín dává mýdlu tuto
vůni,“ prozrazuje tajemství úspěchu mýdla.
Účinky
Mýdlo Aleppo se vyrábí v zimních měsících, kdy panují nejlepší
klimatické podmínky pro přípravu a chladnutí směsi. Za horkých jarních a
letních měsíců mýdlo dostatečně proschne. Na podzim je mýdlo připraveno
k prodeji na trhu. Arabové si aleppské mýdlo oblíbili kvůli jeho
výborným vlastnostem. Kůži dodává hebkost a vyživuje ji, vlasy jsou zase
po použití krásně lesklé. Mýdlo je vhodné i na problematickou pleť, akné, ekzémy, lupenku, opary, záněty kůže, růžovku nebo odbourávání lipidů a kožního tuku.
Jak bylo výše zmíněno, mýdlo Alep musí obsahovat pouze olivový olej a olej k plodů bobkového listu. Mýdlo nesmí obsahovat palmový nebo kokosový olej, což jsou levné oleje,
které pomohou snížit výrobní náklady výrobce a tím se snižují i
prodejní cenu. Takto vyrobené mýdlo již postrádá svou účinnost a nemá
nic společného s tradičním mýdlem Alep. Dále je nutné se podívat na
obsah oleje z plodů bobkového
listu. Pokud mýdlo obsahuje méně než 12 % oleje z plodů bobkového
listu, jeho dezinfekční a čistící účinky se tím rapidně zhoršují.
Rovněž výrobní cena mýdla, které obsahuje 20 % oleje z plodů bobkového
listu je pro výrobce značně vyšší, než když mýdlo obsahuje pouze 5 %.
Muzeum
Aleppo ale není jediným místem, kde se tradiční sabún ghár (tj. vavřínové mýdlo)
proslavilo. V Sýrii prosluly také města Kassab a Idlib, v Libanonu Sidon
a Tripoli a v Palestině Nábulus. Aleppské mýdlo je však v současnosti
nejznámější název. Nejeden výrobce v Aleppu již přemýšlel vzdát mýdlu
poctu a otevřít zde muzeum tradiční výroby mýdla, zůstalo však jen u
nápadu. Zato v libanonském Sidonu se sen skutečností stal, když se díky
nadací rodiny Audi přeměnila bývalá továrna na mýdla na muzeum. Exponáty
pocházejí ze všech koutů Mašriku, kde se mýdla z oliv a vavřínu
vyráběli. Návštěvníci tak můžou vidět malé rozdíly v receptuře a tvaru
mýdel mezi jednotlivými regiony. Mýdla totiž nemusí mít tvar obyčejné
kostky, ale může být také trojhranných, kosočtvercových, srdcových či
listových tvarů plných reliéfových dekorací.
Máte-li chuť syrská vavřínová mýdla vyzkoušet, není nic jednoduššího, než si je objednat. Vybírat můžete z různých tvarů a rovnou ze dvou značek - tradičního výrobce Najel, nebo značky Alep Royal.
Článek přavzat a upraven z: www.blizkyvychod.eu
Zajímavý článek a inspirace pro nadšené cestovatelé ;)
OdpovědětVymazat