Velký seriál o přírodní kosmetice - 2. díl

Jak bylo na konci prvního dílu našeho seriálu slíbeno, dnes si povíme něco o tom, jak se přírodní kosmetika konzervuje a jak je konzervována kosmetika klasická. Možná se pak po přečtení stanete "miniodborníky" a konečně budete moci studovat složení (INCI) nejrůznějších produktů na jejich přebalech (jen malá pozn.: konzervanty se většinou ve složeních objevují na posledních místech, jelikož, aby fungovaly, jich stačí opravdu malé množství).

Nejdříve však citace Karla Hádka, našeho nejznámějšího zastánce přírodní kosmetiky:

"Proti přítomnosti konzervantů v kosmetice bych vůbec nic nenamítal kdyby…. Kdyby ve chvíli, kdy kosmetický výrobek odebereme a naneseme jej na pokožku, jejich poslání a tím i účinnost skončili. To je však nejen proklatě naivní, ale i nebezpečná představa. Tyto chemikálie jsou natolik chemicky stabilní a též účinné látky, že na pokožce působí i nadále.  Ironicky by se dalo říci, zatímco krém (ne)likviduje vrásky, konzervace v kosmetice obsažená likviduje symbiotickou mikroflóru pokožky. Některé složky mohou pokožku senzibilizovat a je otázkou času, kdy se objeví nějaká ta alergie..."

Konzervanty, aniž bychom si to uvědomovali, jsou všude kolem nás. Každý den, když se napijeme ochucené minerálky z plastové láhve, když si vyčistíme zuby nebo když si pouze omyjeme ruce tekutým mýdlem. Tyto látky mají totiž jednu veledůležitou vlastnost - i v malých dávkách a koncentracích zastavují na určitou dobu růst nejrůznějších bakterií a mikroorganismů, a tím dávají výrobkům čas, než podlehnou přirozenému koloběhu látek v přírodě a poslouží jako potrava mikroskopické říši. Není tedy divu, že jsou vítaným pomocníkem všude tam, kde je zapotřebí zaručit určitou dobu skladovatelnosti, tedy i v kosmetice. Tyto jejich vlastnosti však konzervanty předurčují k tomu být v čistém stavu většinou, ne-li rovnou, jedovaté nebo alespoň dráždivé.

Každý výrobek bez konzervantů naopak pravděpodobnost naší alergické reakce snižuje, a tím přispívá k celkovému zdraví nás všech. Jenže tím ještě není řečeno, že kosmetika bez konzervantů je pro nás ta pravá, jelikož, na druhou stranu, kosmetika s jejich absencí má jednu velikou nevýhodu. Nepoužijeme-li totiž v receptuře konzervant, nebo alespoň nějaké antimikrobiální látky, podléhá taková kosmetika velmi rychle různorodým kvasinkám, bakteriím, plísním nebo houbám a je třeba ji uchovávat v naprosté sterilitě, tmě a především v chladu (při takových optimálních podmínkách může kosmetika bez konzervantů vydržet i několik měsíců, ale řekněme si narovinu - kdo takové podmínky doma má?). Výjimku tvoří jedině tzv. olejová kosmetika, tedy bezvodá (např. různě masážní oleje, přírodní masti, čistá bambucká a jiná másla), kde konzervant není zapotřebí, zato však jsou třeba antioxidanty, kterých má příroda v těchto olejových bázích naštěstí obrovskou zásobu (karotenoidy, tokoferoly, polyfenolycké látky apod.).

A tak výrobky, které obsahují vodu (krémy a další emulze), se bez konzervačního systému neobejdou, proto je nutné je konzervovat alespoň takovými konzervanty, které se vyskytují v přírodě nebo jsou sice syntetického původu, avšak zcela netoxické a v malých dávkách neškodné (jejich nevýhodou je akorát nižší trvanlivost konečného produktu - cca 1 rok). Tudíž jedinými konzervanty, povolenými v naší české certifikované přírodní kosmetice (CPK a CPK bio), jsou:

• Sodium Benzoate, Benzoic Acid: benzoan sodný, kyselina benzoová jsou potravinářské konzervanty, v přírodě se vyskytuje např. v benzoové pryskyřici (Styrax Benzoin).
• Potassium Sorbate: sorban draselný je potravinářský konzervant, v přírodě se vykytuje např. v  nezralém ovoci.
• Salicylic Acid,  Sodium Salicylate: kyselina salicylová, salicylát sodný, v přírodě se vykytuje např. ve vrbové kůře (Salix Alba).
• Phenethyalcohol: fenylethylalkohol je vonná látka s konzervačními účinky, v přírodě se vykytuje např. v růžové silici.
• Alkohol: alkohol, líh, konzervuje až od 20% obsahu, v přírodě je všeobecně rozšířen např. ve zkvašeném ovoci.

Další, zahraniční certifikáty, jsou pak na tom co se týče konzervantů takto:

BDIH: Kromě přírodních konzervantů jsou povoleny některé bezpečné, přírodně identické konzervační látky: kyselina benzoová a její soli a etylester, kyselina salicylová a její soli, kyselina sorbová a její soli, benzylalkohol. Jejich použití musí však být na výrobku vyznačeno.

Ecocert: Tento certifikát je o něco méně náročný než neměcký BDIH a povoluje více syntetických, přesto však zcela bezpečných a netoxických konzervantů. Např. kromě výše zmíněných také ještě kyselinu dehydroacetovou (dehydroacetic acid), což je méně běžný konzervant, mající velmi nízkou toxicitu a senzitivizující potenciál. 

Nyní již však přesuňme naší pozornost ke konzervativní ("chemické") kosmetice a tomu, jak zajišťuje stabilitu a trvanlivost svých výrobků ona. Nejběžněji používanými a zároveň nejkontroverznějšími konzervanty jsou tyto:

• Parabeny: Najdeme je na obalech kosmetických výrobků pod těmito chemickými názvy "Butyl-, Ethyl, Isobutyl, Methyl- a Propylparaben". Tyto látky se používají jako kosmetický konzervant již hodně dlouhou dobu. Jedná se o směsi esterů para-hydroxybenzoové kyseliny. Někteří lidé na ně nedají dopustit a jiní by je nejradši viděli v propadlišti dějin. Ti první jsou většinou tvůrci receptur a ti druzí dermatologové. Je pravdou, že na parabeny existují opravdu ošklivé alergické reakce asi u 0,5-1 % populace, což ještě neznamená statisticky výrazný problém. Problémem ovšem je, že parabeny se používají velmi často, tím pádem expozice obyvatelstva je mnohem větší a pravděpodobnost výskytu alergické reakce se dramaticky zvyšuje. V současné době se zkoumá možná spojitost parabenů s výskytem rakoviny prsu. Nicméně pro potvrzení této hypotézy zatím neexistuje dostatek vědeckých poznatků. V několika případech se podařilo zaznamenat přítomnost parabenů v prsních nádorech, nicméně není vyloučeno, že určité množství parabenů se vyskytuje i ve zdravé tkáni. Testy na laboratorních zvířatech, kterým byly parabeny podávány orální i injekční cestou odhalily, že tyto látky vykazují mírnou estrogenní aktivitu. Jak známo, zvýšené estrogenní působení by mohlo podněcovat rakovinné bujení. Z tohoto hlediska se hodně diskutuje negativní působení deodorantů a antiperspirantů, které se aplikují v podpaží. V podpažní jamce ústí síť lymfatického systému, jedná se tedy o místo, kudy se parabeny mohou velmi dobře vstřebávat do těla. Výzkumy nicméně současně zjistily, že malé množství parabenů, které se do těla uvolňuje při používání antiperspirantů, jsou v těle za účasti enzymů a podkožních tukových buňkěk poměrně rychle odbourávány. Před nedávnem byla na vzorku několika stovek žen provedena studie, zachycující souvislost mezi holením podpaží, užíváním antriperspirantů a deodorantů a výskytem rakoviny prsu. Zmíněná studie skutečně odhalila zvýšený výskyt rakoviny u skupiny mladých žen s „nejpřísnějšími hygienickými návyky.“ Nicméně nebylo přihlédnuto k dalším faktorům ovlivňujícím potenciální výskyt rakoviny. Celkově lze shrnout, že bude třeba provést více výzkumů, k prokázání kauzální závislosti. Nesporné však je, že parabeny rozhodně žádné netoxické a nejedovaté látky nejsou a do přírodní kosmetiky zcela určitě nepatří! 
• Fenoxyethanol: Nebo také růžový éter či monofenylglykoléter se v lidském organizmu sice rychle odbourává a v kosmetice zesiluje účinek přípravků tím, že zvyšuje propustnost buněčných membrán. Používání phenoxyethanolu však nelze zcela doporučit, protože je schopen vyvolávat alergie (kontaktní ekzémy).
• Izothiazolinony (např. Kathon, Euxyl K 100) se v minulosti pokládaly za účinnou a nadějnou náhradu parabenů. Mají však vyšší dráždivý potenciál a kromě kosmetických přípravků se používají ke stabilizaci také v čisticích prostředcích pro mytí podlah nebo na mytí nádobí.  
• Quaternium-15 má velmi dobré antimikrobiální účinky, ale je jedním z nejsilnějších alergenů ze škály konzervačních látek.  
• Imidazolidinylová urea – účinný konzervační prostředek, ovšem s rizikem alergií. Navíc uvolňuje toxický formaldehyd.  
• 2-bromo-2-nitropropan-1,3-diol (např. Bronopol) je širokospektrá antimikrobiální látka, avšak opět u ní existuje riziko uvolňování nitrosaminů. 
• Z dalších konzervačních látek se využívají například: triklokarban, triklosan, chlorhexidin, 3-jodopropynyl-Nbutylkarbamát a mnoho dalších...
  

Máte ke konzervantům v kosmetice k dispozici jakékoliv doplňující informace nebo se chcete např. vůči něčemu výše napsanému ohradit? Určitě pište pod tento článek do komentářů :-)