Přeskočit na hlavní obsah

Velký seriál o přírodní kosmetice - 2. díl

Jak bylo na konci prvního dílu našeho seriálu slíbeno, dnes si povíme něco o tom, jak se přírodní kosmetika konzervuje a jak je konzervována kosmetika klasická. Možná se pak po přečtení stanete "miniodborníky" a konečně budete moci studovat složení (INCI) nejrůznějších produktů na jejich přebalech (jen malá pozn.: konzervanty se většinou ve složeních objevují na posledních místech, jelikož, aby fungovaly, jich stačí opravdu malé množství).


Nejdříve však citace Karla Hádka, našeho nejznámějšího zastánce přírodní kosmetiky:

"Proti přítomnosti konzervantů v kosmetice bych vůbec nic nenamítal kdyby…. Kdyby ve chvíli, kdy kosmetický výrobek odebereme a naneseme jej na pokožku, jejich poslání a tím i účinnost skončili. To je však nejen proklatě naivní, ale i nebezpečná představa. Tyto chemikálie jsou natolik chemicky stabilní a též účinné látky, že na pokožce působí i nadále.  Ironicky by se dalo říci, zatímco krém (ne)likviduje vrásky, konzervace v kosmetice obsažená likviduje symbiotickou mikroflóru pokožky. Některé složky mohou pokožku senzibilizovat a je otázkou času, kdy se objeví nějaká ta alergie..."


Konzervanty, aniž bychom si to uvědomovali, jsou všude kolem nás. Každý den, když se napijeme ochucené minerálky z plastové láhve, když si vyčistíme zuby nebo když si pouze omyjeme ruce tekutým mýdlem. Tyto látky mají totiž jednu veledůležitou vlastnost - i v malých dávkách a koncentracích zastavují na určitou dobu růst nejrůznějších bakterií a mikroorganismů, a tím dávají výrobkům čas, než podlehnou přirozenému koloběhu látek v přírodě a poslouží jako potrava mikroskopické říši. Není tedy divu, že jsou vítaným pomocníkem všude tam, kde je zapotřebí zaručit určitou dobu skladovatelnosti, tedy i v kosmetice. Tyto jejich vlastnosti však konzervanty předurčují k tomu být v čistém stavu většinou, ne-li rovnou, jedovaté nebo alespoň dráždivé.

Každý výrobek bez konzervantů naopak pravděpodobnost naší alergické reakce snižuje, a tím přispívá k celkovému zdraví nás všech. Jenže tím ještě není řečeno, že kosmetika bez konzervantů je pro nás ta pravá, jelikož, na druhou stranu, kosmetika s jejich absencí má jednu velikou nevýhodu. Nepoužijeme-li totiž v receptuře konzervant, nebo alespoň nějaké antimikrobiální látky, podléhá taková kosmetika velmi rychle různorodým kvasinkám, bakteriím, plísním nebo houbám a je třeba ji uchovávat v naprosté sterilitě, tmě a především v chladu (při takových optimálních podmínkách může kosmetika bez konzervantů vydržet i několik měsíců, ale řekněme si narovinu - kdo takové podmínky doma má?). Výjimku tvoří jedině tzv. olejová kosmetika, tedy bezvodá (např. různě masážní oleje, přírodní masti, čistá bambucká a jiná másla), kde konzervant není zapotřebí, zato však jsou třeba antioxidanty, kterých má příroda v těchto olejových bázích naštěstí obrovskou zásobu (karotenoidy, tokoferoly, polyfenolycké látky apod.).

A tak výrobky, které obsahují vodu (krémy a další emulze), se bez konzervačního systému neobejdou, proto je nutné je konzervovat alespoň takovými konzervanty, které se vyskytují v přírodě nebo jsou sice syntetického původu, avšak zcela netoxické a v malých dávkách neškodné (jejich nevýhodou je akorát nižší trvanlivost konečného produktu - cca 1 rok). Tudíž jedinými konzervanty, povolenými v naší české certifikované přírodní kosmetice (CPK a CPK bio), jsou:

  • Sodium Benzoate, Benzoic Acid: benzoan sodný, kyselina benzoová jsou potravinářské konzervanty, v přírodě se vyskytuje např. v benzoové pryskyřici (Styrax Benzoin).
  • Potassium Sorbate: sorban draselný je potravinářský konzervant, v přírodě se vykytuje např. v  nezralém ovoci.
  • Salicylic Acid,  Sodium Salicylate: kyselina salicylová, salicylát sodný, v přírodě se vykytuje např. ve vrbové kůře (Salix Alba).
  • Phenethyalcohol: fenylethylalkohol je vonná látka s konzervačními účinky, v přírodě se vykytuje např. v růžové silici.
  • Alkohol: alkohol, líh, konzervuje až od 20% obsahu, v přírodě je všeobecně rozšířen např. ve zkvašeném ovoci.

Další, zahraniční certifikáty, jsou pak na tom co se týče konzervantů takto:

BDIH: Kromě přírodních konzervantů jsou povoleny některé bezpečné, přírodně identické konzervační látky: kyselina benzoová a její soli a etylester, kyselina salicylová a její soli, kyselina sorbová a její soli, benzylalkohol. Jejich použití musí však být na výrobku vyznačeno.


Ecocert: Tento certifikát je o něco méně náročný než neměcký BDIH a povoluje více syntetických, přesto však zcela bezpečných a netoxických konzervantů. Např. kromě výše zmíněných také ještě kyselinu dehydroacetovou (dehydroacetic acid), což je méně běžný konzervant, mající velmi nízkou toxicitu a senzitivizující potenciál. 

Nyní již však přesuňme naší pozornost ke konzervativní ("chemické") kosmetice a tomu, jak zajišťuje stabilitu a trvanlivost svých výrobků ona. Nejběžněji používanými a zároveň nejkontroverznějšími konzervanty jsou tyto:

  • Parabeny: Najdeme je na obalech kosmetických výrobků pod těmito chemickými názvy "Butyl-, Ethyl, Isobutyl, Methyl- a Propylparaben". Tyto látky se používají jako kosmetický konzervant již hodně dlouhou dobu. Jedná se o směsi esterů para-hydroxybenzoové kyseliny. Někteří lidé na ně nedají dopustit a jiní by je nejradši viděli v propadlišti dějin. Ti první jsou většinou tvůrci receptur a ti druzí dermatologové. Je pravdou, že na parabeny existují opravdu ošklivé alergické reakce asi u 0,5-1 % populace, což ještě neznamená statisticky výrazný problém. Problémem ovšem je, že parabeny se používají velmi často, tím pádem expozice obyvatelstva je mnohem větší a pravděpodobnost výskytu alergické reakce se dramaticky zvyšuje. V současné době se zkoumá možná spojitost parabenů s výskytem rakoviny prsu. Nicméně pro potvrzení této hypotézy zatím neexistuje dostatek vědeckých poznatků. V několika případech se podařilo zaznamenat přítomnost parabenů v prsních nádorech, nicméně není vyloučeno, že určité množství parabenů se vyskytuje i ve zdravé tkáni. Testy na laboratorních zvířatech, kterým byly parabeny podávány orální i injekční cestou odhalily, že tyto látky vykazují mírnou estrogenní aktivitu. Jak známo, zvýšené estrogenní působení by mohlo podněcovat rakovinné bujení. Z tohoto hlediska se hodně diskutuje negativní působení deodorantů a antiperspirantů, které se aplikují v podpaží. V podpažní jamce ústí síť lymfatického systému, jedná se tedy o místo, kudy se parabeny mohou velmi dobře vstřebávat do těla. Výzkumy nicméně současně zjistily, že malé množství parabenů, které se do těla uvolňuje při používání antiperspirantů, jsou v těle za účasti enzymů a podkožních tukových buňkěk poměrně rychle odbourávány. Před nedávnem byla na vzorku několika stovek žen provedena studie, zachycující souvislost mezi holením podpaží, užíváním antriperspirantů a deodorantů a výskytem rakoviny prsu. Zmíněná studie skutečně odhalila zvýšený výskyt rakoviny u skupiny mladých žen s „nejpřísnějšími hygienickými návyky.“ Nicméně nebylo přihlédnuto k dalším faktorům ovlivňujícím potenciální výskyt rakoviny. Celkově lze shrnout, že bude třeba provést více výzkumů, k prokázání kauzální závislosti. Nesporné však je, že parabeny rozhodně žádné netoxické a nejedovaté látky nejsou a do přírodní kosmetiky zcela určitě nepatří! 
  • Fenoxyethanol: Nebo také růžový éter či monofenylglykoléter se v lidském organizmu sice rychle odbourává a v kosmetice zesiluje účinek přípravků tím, že zvyšuje propustnost buněčných membrán. Používání phenoxyethanolu však nelze zcela doporučit, protože je schopen vyvolávat alergie (kontaktní ekzémy).
  • Izothiazolinony (např. Kathon, Euxyl K 100) se v minulosti pokládaly za účinnou a nadějnou náhradu parabenů. Mají však vyšší dráždivý potenciál a kromě kosmetických přípravků se používají ke stabilizaci také v čisticích prostředcích pro mytí podlah nebo na mytí nádobí.  
  • Quaternium-15 má velmi dobré antimikrobiální účinky, ale je jedním z nejsilnějších alergenů ze škály konzervačních látek.  
  • Imidazolidinylová urea – účinný konzervační prostředek, ovšem s rizikem alergií. Navíc uvolňuje toxický formaldehyd.  
  • 2-bromo-2-nitropropan-1,3-diol (např. Bronopol) je širokospektrá antimikrobiální látka, avšak opět u ní existuje riziko uvolňování nitrosaminů. 
  • Z dalších konzervačních látek se využívají například: triklokarban, triklosan, chlorhexidin, 3-jodopropynyl-Nbutylkarbamát a mnoho dalších...


Máte ke konzervantům v kosmetice k dispozici jakékoliv doplňující informace nebo se chcete např. vůči něčemu výše napsanému ohradit? Určitě pište pod tento článek do komentářů :-)

Komentáře

  1. Super článeček! Jdu studovat svůj krémík, ale snad nic nehrozí, měl by být fakt přírodní :-)

    OdpovědětVymazat
  2. opravte si ..." jejich poslání a tím i účinnost skončili. " vypadá to hmm....no, nechci psát hrubší výraz, než divně 8-)

    OdpovědětVymazat
  3. Dobrý den, můžete mi poradit jaký šetrný konzervant použít pro tekuté mýdlo, aby mýdlo vydrželo 12 měsíců? Díky předem za odpověď.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Výroba mýdla... Aneb expresní návod na to, jak vyrobit domácí mýdlo bez zbytečných chemických pouček

Ten, kdo se rozhodn e sdělit veřejnosti "expresní návod" na výrobu mýdla, si na sebe ušije tak trochu bič... Proč? Předně proto, že zkušeným výrobcem mýdla se člověk nestane přes noc, ale mnohem spíše tak, že po několik měsíců čile experimentuje, zkouší, vaří, míchá a vůbec se všelijak zaobírá mýdly. Nutno dodat, že někdy dokonce i ve svých snech :-)  Přesto buďme projednou odvážní a takovýto, řekněmě rychlokvaškový, návod zveřejněmě. Myslím, že přesně něco podobného začátečníci potřebují - ujistit se, že to zkrátka zvládnou.. Také dobrý a zkušený učitel ihned na své žáky nevychrlí teorii relativity, ale začíná pěkně popořadě - třeba Newtonovými pohybovými zákony. A d ost již úvodu, začněme... 1. Co je to mýdlo? Předně je třeba si uvědomit, co to vlastně takové mýdlo je. Mýdlo je směs organických látek v pevné nebo kapalné podobě, působící jako anionický tenzid. Je to tedy tedy látka, hromadící se ve fázovém rozhraní a snižující povrchové napětí vodnýc

Recept pro tento týden - šumivé bomby do koupele

Koupelové bomby (šumivé tvarované soli do koupele) už u nás téměř "zdomácněly". Proč? Zajistí totiž příjemný a relaxační požitek během koupele. Stačí je vhodit do vody a pozorovat, jak se v podobě mírného perlení pomalu rozpouštějí, čímž se do vody uvolňují oleje, které něžně pohladí vaši pokožku a zároveň jí dodají dostatečné množství výživy a hydratace... Recept: 125 gramů jedlé sody potravinářské 60  gramů kyseliny citronové 60  gramů kukuřičného škrobu (příp. kukuřičné mouky) 2 ½ polévkové lžíce mandlového oleje , alternativou může být téměř jakýkoliv jiný olej , nejlépe za studena lisovaný či rovnou v bio kvalitě 1 polévková lžíce vody (nejlépe destilovaná, nebo vodu převaříme) esenciální olej/e dle vkusu (celkové množství 20 - 25 kapek) přírodní kosmetické barvivo dle vlastního uvážení sprej s lihem (slouží jako desinfekce k postříkání forem) forma (nejlépe silikonová) Postup: Jedlou sodu, kyselinu citronovou a kukuřičný škrob/m

Marius Fabre - více než stoletá tradice pravých marseilleských mýdel...

Marius Fabre je j edna z nejznámějších firem, která dodnes vyrábí pravé marseillské mýdlo. Kořeny této firmy sahají až do roku 1900, kdy muž jménem Marius Fabre založil v Salon de Provence svou firmu na výrobu mýdel. Dnes se stejnou vášní již čtvrtá generace této rodiny pokračuje v tradiční výrobě marseillského mýdla. Co je to však tzv. pravé marseillské mýd lo? Výrobní postup marseillského mýdla a jeho složení byly uzákoněny už v roce 16 8 8 a striktně se dodržují dodnes:   Marseillské mýdlo musí být ze 100 % přírodní, pouze z rostlinných olejů a nesmí obsahovat přidaná barviva, vůně, rozpouštědla či konzervanty. Musí obsahovat 72 % rostlinných olejů, což je také číslo, které je vyznačeno na každé mýdlové kostce.   Marseilleské mýdlo musí být šetrné k životnímu prostředí a 100% biologicky odbouratelné; zároveň nesmí obsahovat fosfáty nebo jiné syntetické látky a rovněž nesmí zatěžovat spodní vody a zatěžovat přírodní prostředí. Výrobní postup: mýdlo musí být vařeno v